Mít psa, domácího mazlíčka, který je věrný až za hrob, touží mít většina z vás. Je tak milé, když vás každý den vítá pokaždé, když přijdete domů. Nechá se drbat za ušima a je blažený vždy, když vymyslíte nějakou společnou zábavu. Roztomilý kukuč má nejeden pejsek. Dokonce i ti, kteří se řadí mezi bojové rasy. Bohužel tito psy mají v sobě pud vytvořený k boji. Mnohdy stačí chvilka nepozornosti, a pes se vám zaboří do těla. V takovém případě nastává dost závažný problém.
Podle kynologů bojová plemena psů neexistují. Toto označení je podle České kynologické unie nesprávné a zavádějící. Dříve sice existovala, a stále existují plemena, která byla k boji vyloženě využívána, ale s vývojem psů už toto označení nepřichází v úvahu.
Lidé však označení „bojová plemena“ používají stále. Mnohdy si však tuto nálepku nese i ten pes, který bojový není. Ale stačí, aby byl agresivní a svévolně napadal okolí, a už patří mezi ně. Ovšem kategorie bojových psů neznamená skutečnost, že jsou psi dané rasy agresivní, zlí a nebezpeční. Žádný pes nepřijde na svět jako zabiják, toho z něj udělá až člověk.
Pes = nebezpečí?
Ne vždy je na vině pes. Často se stane, že majitel psa záměrně učí napadat lidi. Házet tak vždy odpovědnost na psa je hloupost. Existují také případy, kdy se pes vlastně jen brání útoku, který přichází od lidí. Pokud pes bezmyšlenkovitě útočí, nebývá většinou vina na jeho straně. Příčinou problémů je většinou člověk, jeho hloupost a špatné zacházení se psem. Pes je vlastně takovým zrcadlem svého pána. Člověk by pak měl nést následky svého psa se všemi důsledky.
Ročně až 40 případů napadení
Ročně dojde v České republice k mnoha napadením. Dost často jsou pokousanými malé děti, na které pak není zrovna moc hezký pohled. Poranění mívají na hlavě, v obličeji, krku a po celém těle. Někteří dokonce útok nepřežijí a umírají. Pes pak za takové pokousání musí zaplatit svým životem.